26/07/2026
Neděle 19.8.2026
Ahojte přátelé🌸💜
Po delší pauze Vám sem napíšu další cestovní příběh…🚗🛣️
V neděli jsme vyrazili z Barcelon do Masia Ventanell pro mého milovaného muže. 💜
Celý týden tam vařil na semináři a konečně nastal čas vydat se společně na cestu domů.
Přeskupili jsme všechny věci v autě tak, aby se naše teď už čtyřčlenná posádka “pohodlně” vešla. Předala jsem Kubovi klíče od auta, usadila se na místo spolujezdce a vyrazili jsme.🤗
Čekalo nás pár dní ve Francii. 🇫🇷🥖
Měli jsme zabookované ubytování v přímořské oblasti Argelès-sur-Mer, jen kousek od španělských hranic. Pět dní pohody. Moře, sluníčko, dobré jídlo a žádný spěch. Přesně to jsme po náročném týdnu potřebovali.❤️🩹
Musím říct, že být tentokrát spolujezdcem bylo nádherné. Cesta podél pobřeží je kouzelná a já si mohla konečně pořádně prohlížet všechna ta místa, kolem kterých jsme projížděli. Malebná městečka, hory v dálce, moře… Člověk si uvědomís, jak krásný svět kolem nás je.🌎
Po cestě jsme dostali chuť na něco dobrého k pití, a tak jsme zastavili na jedné benzince ještě ve Španělsku. Vzala jsem telefon a s Kubou jsme šli dovnitř. Kluci zůstali sedět v autě se staženými okénky.🧃🥤
A právě tam přišla moje obrovská chyba.🫨😲😮💨
Otevřené okénko u auta ve Španělsku = velký risk.🫣
Za malou chvíli nás uvnitř zastavil nějaký muž a snažil se nám něco vysvětlit. Nechápavě jsme se s Kubou podívali na sebe, na něj, na naše auto… a v tu chvíli mi to celé došlo.
Rozběhla jsem se k autu.
Na sedadle spolujezdce měla ležet moje kabelka.
Jenže tam nebyla.
„Sakra… oni mi ukradli kabelku!“
V tu chvíli se mi úplně sevřel žaludek. Po celou cestu do Španělska jsem byla opatrná, hlídala jsem si věci, nikde nic nenechávala. A teď? Stačila jedna jediná chvilka nepozornosti.
Voláme na místní policejní služebnu. Kuba s nimi vyřizuje, co je potřeba, a já mezitím v panice přemýšlím, co všechno v té kabelce vlastně bylo.
Peněženka. Asi 1 500 korun v různých měnách. Český řidičský průkaz. Technický průkaz od auta. Kartičky zdravotní pojišťovny moje i Jošího. A spousta drobností, které možná nemají velkou finanční hodnotu, ale pro mě byly důležité.
První, co mě napadlo, byla platební karta a občanky moje i kluků.
Naštěstí byly schované jinde.
Trochu se mi ulevilo, ale ten pocit… ten pocit byl hrozný. Nešlo ani tak o peníze nebo doklady. Nejvíc mě mrzelo, že se to stalo mou vlastní chybou.😞😭
Sedla jsem si na obrubník a rozplakala se.
Za chvíli přišel Kuba. V ruce držel nanuka a malého plyšového býčka. Objímal mě a snažil se mě uklidnit.
Je úžasný.🩵💜
Jenže já jsem si tu situaci nesla dál v sobě.
Byla jsem protivná, skleslá, zklamaná sama ze sebe. Mrzelo mě úplně všechno. A i teď, když to píšu a vracím se v myšlenkách zpátky do té chvíle, cítím ten stejný smutek. Trvalo mi ještě dva dny, než jsem to dokázala pustit.🧐🤨
Ale i tohle je cestování…
Nejsou to jen nádherné západy slunce, tyrkysové moře a skvělé jídlo. Jsou to i chyby, nepříjemné zkušenosti a chvíle, které člověka něco naučí.
Buďte na sebe opatrní. Dávejte si pozor na své věci, zvlášť na cestách. A když už se něco pokazí, nezapomeňte, že i to jednou bude jen další příběh.
Mějteseee… a hlavně neztraťte obzor. 🌸💜
