Kréta srdcem

Call Website Contact the business

Kréta srdcem Kréta očima cestovatelky, která tu skutečně žije. ❤️ Příběhy, zkušenosti a praktické tipy z každodenního života na ostrově.

🇬🇷 🏖️ Kréta, kterou z hotelového lehátka neuvidíšKdyž přijedete na Krétu, můžete prožít nádherných čtrnáct dní u moře, u...
16/10/2026

🇬🇷 🏖️ Kréta, kterou z hotelového lehátka neuvidíš

Když přijedete na Krétu, můžete prožít nádherných čtrnáct dní u moře, užívat si sluníčko, dobré jídlo a pohodlí hotelového resortu. A já proti takové dovolené vůbec nic nemám, protože i já si čas od času moc ráda někam zalezu a jednoduše nic nedělám.

Ale jestli bych vám měla poradit jednu věc, kterou byste během dovolené na Krétě rozhodně měli udělat, pak je to alespoň na jeden den opustit hotel a vyrazit do krétského vnitrozemí.

Protože právě tam se ukrývá Kréta, kterou já tolik miluju.

Kréta malých vesniček, starých řemesel, kamenných domků, voňavých taveren a lidí, kteří si dodnes uchovávají svoje tradice. A také Kréta, která vás dokáže překvapit tím, jak moc se její jednotlivá místa od sebe liší.

Dneska bych vás ráda vzala do tří vesniček, které velmi dobře znám a kam jsem ráda vozila i turisty v době, kdy jsem na ostrově pracovala jako delegátka.

Každá leží v jiné části Kréty a každá má něco, kvůli čemu podle mě stojí za to odbočit z hlavní silnice.

🏺 MARGARITES – VESNIČKA, KDE SE HLÍNA MĚNÍ V UMĚNÍ

Když přijíždíte do Margarites, nedaleko Rethymna, poměrně rychle pochopíte, že jste dorazili na trochu neobvyklé místo.

Keramika je tady totiž úplně všude.

Zdobí domky, vchody do obchůdků i malé dvorky a při procházce vesničkou míjíte jednu keramickou dílnu za druhou.

Margarites jsou totiž tradiční hrnčířskou vesnicí, kde se řemeslo předává z generace na generaci. A právě to se mi na ní strašně líbí. Nejde jen o obchůdky se suvenýry, ale o skutečné řemeslo, které je s tímto místem spojené už po staletí.

V některých dílnách můžete dokonce pozorovat hrnčíře při práci nebo si výrobu keramiky sami vyzkoušet.

Já mám ale Margarites ráda i kvůli samotné atmosféře. Vesnička se zvedá do kopce, mezi domky se objevují krásná zákoutí a když vystoupáte nahoru ke kostelíku a hřbitovu, objevíte další pěkné místo, kde stojí za to se zastavit.

A určitě bych nevynechala ani posezení v některé z místních taveren. Přímo na náměstí je krásná rodinná taverna, kde se dá příjemně zakončit procházka.

Mimochodem, pokud máte rádi historii, můžete návštěvu Margarites spojit také s nedalekou starověkou Elefthernou nebo klášterem Moni Arkadi.

💧 ARGYROUPOLI – VODA, HISTORIE A VŮNĚ KRÉTSKÝCH DOBROT

Druhá vesnička leží jihozápadně od Rethymna, nedaleko Georgioupoli, a je úplně jiná.

Argyroupoli je totiž známá především svými prameny a malými vodopády. Voda tady protéká mezi kameny a zelení a v okolí pramenů najdete taverny, ve kterých se dá krásně posedět.

Mně se na tomhle místě strašně líbí ten kontrast. Zatímco na mnoha místech Kréty během léta vidíte vyprahlou krajinu, tady vás přivítá voda, stín a spousta zeleně.

Ale rozhodně bych nezůstávala jen dole u vodopádů.

Když se vydáte nahoru do staré části vesnice, čeká vás totiž další překvapení. Argyroupoli stojí na místě antického města Lappa a při procházce můžete objevovat pozůstatky římského období, včetně starých mozaik.

A potom jsou tu místní obchůdky!

Argyroupoli je známá také výrobky z avokáda, které se na Krétě pěstuje. Najdete tu například kosmetiku a oleje, ale také spoustu dalších místních produktů.

Já osobně mám strašně ráda i malé pekárničky, kde můžete ochutnat různé krétské sladkosti. Třeba sušenky s mandlemi, sezamem a nádherně voňavou skořicí.

A jestli máte rádi jedlé suvenýry, právě koření a místní dobroty jsou podle mě mnohem hezčí vzpomínkou na dovolenou než další magnetka na lednici. 😁

🌳 KRASI – VESNIČKA POD STROMEM, KTERÝ PAMATUJE STALETÍ

A teď se přesuneme na východ Kréty, do hor nad Malií, směrem k náhorní plošině Lassithi.

Právě tady leží vesnička Krasi, která je známá jedním naprosto úžasným stromem.

Je to obrovský, staletý platan, jehož mohutné větve vytvářejí na návsi nádherný stín.

A představte si, že pod tímhle stromem trávil čas také Nikos Kazantzakis, jeden z nejvýznamnějších krétských spisovatelů 20. století. Do Krasi se vracel během léta a setkával se tu s dalšími literáty a umělci.

Když si dneska pod tím stromem sednete, je krásné představit si, kolik rozhovorů, příběhů a lidských osudů už musel za ta staletí zažít.

Hned vedle najdete také historický kamenný vodní rezervoár Megali Vrisi s obloukovými otvory a starými kamennými nádržemi, které připomínají dobu, kdy se život vesničky točil kolem společného zdroje vody.

A když už se do této části ostrova vydáte, určitě stojí za to pokračovat dál směrem na náhorní plošinu Lassithi.

Právě v pohoří Dikti se nachází také slavná jeskyně Psychro, se kterou je spojena legenda o narození nejvyššího řeckého boha Dia. Podle řecké mytologie ho zde před jeho otcem Kronem ukryla matka Rhea a o malého Dia se starala také bájná Amaltheia.

Miluju, jak se na Krétě historie, staré legendy a každodenní život místních lidí dokážou tak nádherně prolínat.

A JAK TYHLE TŘI VESNIČKY NAVŠTÍVIT?

Za mě je nejpohodlnější půjčit si auto. Všechny tři vesnice leží mimo hlavní turistická letoviska, a přestože se do některých míst dá dostat také veřejnou dopravou, s autem si cestu naplánujete mnohem svobodněji.

Nemusíte spěchat na autobus a můžete zastavit všude tam, kde se vám cestou něco zalíbí.

U vesnic hledejte vyhrazená místa k parkování a nenechávejte auto tam, kde překáží místním nebo blokuje příjezd k olivovým sadům.

A hlavně bych se vůbec nesnažila navštívit všechny tři vesničky během jediného dne. Margarites, Argyroupoli i Krasi leží v různých částech ostrova a každá si zaslouží svůj čas.

Protože jedna věc je po Krétě cestovat a druhá je opravdu ji poznávat.

Já mám na těchto místech nejraději právě to, že se tu člověk může na chvíli přiblížit běžnému krétskému životu. Zastavit se v malé taverně, dát si něco dobrého, pozorovat místní řemeslníky, projít se mezi starými domky nebo si jen užívat krásnou krajinu.

A za ty roky, co na Krétě žiju, jsem se mnohokrát přesvědčila, že právě taková obyčejná zastávka ve vesničce dokáže zůstat v paměti mnohem déle než celý den strávený na některé ze slavných pláží.

❤️ A teď by mě zajímalo, jestli už jste některou z těchto tří vesniček navštívili. A pokud ano, která vás nejvíc chytila za srdce?

🇬🇷 KDE SE NA KRÉTĚ UBYTOVAT? NEJDŘÍV MI ŘEKNI, CO OD SVÉ DOVOLENÉ ČEKÁŠ.Kdyby se mě někdo zeptal, která část Kréty je na...
15/10/2026

🇬🇷 KDE SE NA KRÉTĚ UBYTOVAT? NEJDŘÍV MI ŘEKNI, CO OD SVÉ DOVOLENÉ ČEKÁŠ.

Kdyby se mě někdo zeptal, která část Kréty je na dovolenou nejlepší, asi bych mu úplně nepomohla, kdybych jednoduše odpověděla:

„Jeď do Rethymna, tam je to krásné.“

Je. Já tady ostatně žiju a miluju to tady. 😁

Jenže Kréta je obrovská a hlavně neskutečně rozmanitá. A místo, ze kterého budu nadšená já, může být pro tebe na týden úplně špatně.

Protože nejdřív potřebuju vědět, jakou dovolenou vlastně chceš.

Jestli toužíš po pohodlném hotelu, chceš mít kolem sebe restaurace, obchody, bary a spoustu turistických služeb, dívala bych se klidně na východ od Heraklionu.

Hersonissos, Stalida nebo Malia jsou známá letoviska, kde je turistická infrastruktura opravdu velká. Není to ta Kréta, kterou já osobně vyhledávám nejčastěji, protože mám raději hory, vesničky a místa, kde je běžný krétský život pořád hodně vidět.

Ale pokud právě tohle od dovolené očekáváš, proč bych tě posílala někam jinam?

Chceš ticho, přírodu a Krétu, která působí skoro jako jiný svět?

Pak bych se nebála jet mnohem dál na východ.

Xerokampos, Kato Zakros nebo vnitrozemí kolem náhorní plošiny Lassithi jsou úplně jiný příběh než velká letoviska.

Právě tady mě Kréta baví tím, jak rychle se dokáže proměnit. Stačí opustit pobřežní turistická centra, zajet do hor a najednou máš pocit, že jsi přijela na úplně jiný ostrov.

Chceš Krétu hodně poznávat a nechceš dovolenou strávit jen u hotelového bazénu?

Tady bych se já osobně začala dívat směrem k Rethymnu a západnější části ostrova.

Neříkám to jen proto, že kousek od Rethymna sama žiju. Mám tuhle oblast ráda právě kvůli tomu, kolik různých podob Kréty odsud můžeš poznat.

Jeden den se můžeš ztratit v uličkách starého Rethymna, další vyrazit do vnitrozemí, projet soutěskou Kourtaliotiko a dostat se až na jižní pobřeží k Plakias.

Kousek dál máš Preveli, kam s manželem strašně rádi jezdíme hlavně na začátku sezony, kdy tam ještě nebývá tolik lidí. Později v létě už je to úplně jiná písnička, protože Preveli patří mezi známé a hodně navštěvované krétské pláže.

Pokud tě Preveli láká, na webu Kréta srdcem o ní najdeš celý článek, kde jsem se rozepsala podrobněji o tom, co tam čekat a jak si návštěvu naplánovat.

A Preveli najdeš také v mojí mapě nejkrásnějších pláží Kréty, kterou mám tady na stránce v doporučených příspěvcích. Do ní jsem poskládala pláže, které podle mě opravdu stojí za návštěvu – včetně slavného Elafonisi – takže pokud budeš příští dovolenou plánovat právě podle koupání, může ti ušetřit docela dost hledání.

Pokud bychom od Rethymna pokračovaly dál na západ, určitě bych nezapomněla ani na Frangokastello.

A právě tyhle cesty přes krétské vnitrozemí jsou pro mě jednou z nejkrásnějších částí celého ostrova.

Hory, vesničky, olivovníky, výhledy, zastávka někde na kávu… a velmi často zjistíš, že místo, které sis vůbec nenapsala do itineráře, tě nakonec bavilo víc než původní cíl.

A co dovolená s dětmi?

Tady bych byla hodně opatrná s univerzální radou typu „rodiny s dětmi musí bydlet tady“.

Nemusí.

Záleží na tom, jak jsou děti staré, jestli chcete půjčit auto, kolik chcete cestovat, jestli hledáte hotel s kompletním zázemím nebo apartmán a především jak důležitá je pro vás pláž.

Třeba oblast Gouves je mezi rodinami oblíbená a nabízí velké množství hotelů a služeb. Jenže nestačí se podívat na název letoviska. Konkrétní pláž může mít kameny a pro malé děti už nemusí být tak příjemná.

Osobně bych se proto dívala třeba také na Anissaras nebo na oblast kolem Rethymna, například Adelianos Kampos.

Ale i tam bych vždycky vybírala podle konkrétního hotelu a konkrétní pláže, ne jen podle názvu oblasti.

A to je možná vůbec nejdůležitější rada, kterou bych ti při výběru dovolené na Krétě dala.

Nevybírej nejdřív hotel. Vyber si nejdřív Krétu, kterou chceš zažít.

Podívej se, co chceš během týdne dělat, která místa tě lákají, jestli chceš řídit, jestli chceš večer někam dojít pěšky, jestli potřebuješ klid nebo naopak život kolem sebe – a teprve potom začni hledat ubytování.

Protože Kréta ti může nabídnout týden v krásném resortu, ze kterého prakticky nemusíš vyjít.

Může ti nabídnout malé městečko, kde večer sedíš v taverně mezi místními.

Můžeš bydlet u dlouhé pláže, nebo někde, kde ráno otevřeš dveře a před tebou budou hory.

A právě to na ní po všech těch letech pořád miluju.

Není jen jedna Kréta.

A možná je právě proto tak těžké přijet jen jednou. ❤️

Tak schválně – co by měla mít ta tvoje ideální dovolená na Krétě? Moře a odpočinek, výlety a poznávání, hory a malé vesničky, nebo od každého trochu?

🇬🇷 NA KRÉTĚ JE TO JINAK: 50 KILOMETRŮ NENÍ 50 KILOMETRŮ„Za týden chceme procestovat celou Krétu.“Tuhle větu čtu na sociá...
12/10/2026

🇬🇷 NA KRÉTĚ JE TO JINAK: 50 KILOMETRŮ NENÍ 50 KILOMETRŮ

„Za týden chceme procestovat celou Krétu.“

Tuhle větu čtu na sociálních sítích poměrně často a pokaždé se musím trošičku pousmát. Ne proto, že bych chtěla někomu kazit cestovatelské plány, ale protože si vždycky vzpomenu na naše první velké pěší dobrodružství, při kterém jsme s manželem zjistili, že vzdálenosti na Krétě se rozhodně nevyplatí podceňovat. 😄

Kréta je totiž největší řecký ostrov. Od východu na západ měří přibližně 260 kilometrů a velkou část její krajiny tvoří hory. Najdeš tady dokonce i pohoří Psiloritis, jehož nejvyšší vrchol dosahuje úctyhodných 2 456 metrů nad mořem.

A právě hory jsou jedním z důvodů, proč tady vzdálenosti fungují trošičku jinak než u nás v Česku.

Zatímco doma se podíváš na mapu, zjistíš, že tě čeká nějakých 50 kilometrů, a přibližně si spočítáš, za jak dlouho budeš v cíli, na Krétě tě může čekat docela jiné překvapení.

Silnice se tady často kroutí mezi horami, stoupají do kopců, zase klesají do údolí, procházejí malými vesničkami a někdy jsou tak úzké, že si při míjení protijedoucího auta říkáš, jestli by nebylo lepší na chvilku zavřít oči. Což samozřejmě za volantem rozhodně nedoporučuji. 😁

A teď si představ, že jsme se jednou s Míšou rozhodli vyrazit pěšky ke klášteru Moni Arkadi.

Podívala jsem se na Google Maps a zjistila, že je to od našeho domu přibližně 11 kilometrů.

Jedenáct kilometrů? Vždyť to je kousek!

A tak jsme vyrazili.

Jenže sotva jsme opustili naši vesničku a zamířili do krétského vnitrozemí, začala ta pravá zábava. Cesta se začala klikatit mezi kopci, chvíli jsme stoupali, chvíli zase klesali a každou chvíli jsme objevili nějaké krásné místo, u kterého stálo za to se zastavit.

Výhledy na okolní krajinu, olivové háje, malé vesničky a ten nádherný klid, který mám na krétském vnitrozemí tolik ráda.

Když jsme konečně dorazili ke klášteru, byli jsme tak unavení, že jsme si lehli pod stromy a oba dva usnuli.

Jenže po probuzení nás napadl další fantastický nápad.

Kousek od kláštera, přibližně sedm kilometrů, se totiž nachází starověká Eleftherna, krásné archeologické naleziště s muzeem a pozůstatky dávné krétské historie.

A protože sedm kilometrů přece není žádná vzdálenost, rozhodli jsme se, že se tam ještě podíváme.

No, nebudu tě napínat.

Když jsme se večer konečně doplazili domů, ukazovaly nám hodinky 33 kilometrů.

Posledních sto metrů jsme už s Míšou připomínali dva kačery. Houpali jsme se ze strany na stranu, nohy nás bolely a já měla pocit, že už v životě neudělám ani jeden krok navíc.

Ale víš, co je na tom všem nejkrásnější?

Že na ten výlet dodnes strašně ráda vzpomínám.

Ke klášteru Moni Arkadi jezdíme i dnes. Jen už jsme přece jenom trošičku zmoudřeli a místo pěší túry volíme auto. Přesto se nám málokdy podaří dojet přímo do cíle bez zastávky, protože cestou je tolik krásných míst, že by byla škoda je jen tak minout.

A právě proto bych každému, kdo se chystá na Krétu poprvé, poradila jednu věc.

Nesnaž se během jediné dovolené procestovat celý ostrov.

Znám Kréťany, kteří celý život žijí v Rethymnu a nikdy nebyli na pláži Vai. Znám místní, kteří se vyhýbají Balosu nebo Elafonisi, protože tam během léta míří příliš mnoho turistů.

A znám také lidi, kteří se na Krétu vracejí už dvacet nebo pětadvacet let a pořád objevují nová místa.

Kréta totiž není ostrov, který si jednoduše odškrtneš ze seznamu za sedm dní.

A pokud si tady budeš půjčovat auto, počítej s tím, že horské silnice, zatáčky, provoz a někdy i počasí dokážou cestu pořádně prodloužit. Zvlášť po dešti je potřeba dávat pozor na kluzkou vozovku a vodu, která se může na silnicích hromadit.

Já osobně bych ti ale doporučila ještě něco jiného.

Vyber si místo, kam chceš vyrazit, ale nech si během cesty dostatek času na všechno, co tě zaujme.

Zastav v malé vesničce, dej si kávu v místním kafeniu, projdi se mezi olivovníky nebo si jen sedni na chvíli někam, odkud budeš mít krásný výhled na krajinu.

Protože za ty roky, co na Krétě žiju, jsem pochopila jednu věc.

Kréta ti někdy nedá to, co chceš. Ale velmi často ti dá přesně to, co potřebuješ.

Možná přijedeš s dokonale naplánovaným itinerářem a nakonec zjistíš, že tvým nejkrásnějším zážitkem byla obyčejná zastávka v malé vesničce, kterou jsi původně vůbec neměla v plánu navštívit.

A možná právě proto se sem tolik lidí znovu a znovu vrací.

❤️ A teď by mě zajímalo, jak to máš ty. Patříš mezi cestovatele, kteří potřebují mít každý den dovolené dokonale naplánovaný, nebo si raději necháváš prostor na nečekaná dobrodružství?

Jestli jste dneska na Krétě, jedno slovní spojení uslyšíte skoro všude: Καλό μήνα! 🇬🇷Dnes je 1. října a tady na Krétě se...
01/10/2026

Jestli jste dneska na Krétě, jedno slovní spojení uslyšíte skoro všude: Καλό μήνα! 🇬🇷

Dnes je 1. října a tady na Krétě se nový měsíc nezačíná jen otočením stránky v kalendáři.
Ráno přijdete do pekárny, objednáte si kávu, zastavíte se v obchodě, potkáte souseda… a vedle klasického καλημέρα (dobrý den) bude ze všech stran znít právě:
Καλό μήνα!

Doslova by se to dalo přeložit jako „dobrý měsíc“, ale významově je to mnohem bližší našemu „krásný měsíc“ nebo „ať se ti ten nový měsíc vydaří“.

A přesně tyhle malé věci mám na životě v Řecku ráda.

Καλό μήνα totiž není žádná krétská turistická specialita. Je to řecký zvyk, který najdete po celé zemi a opakuje se každý první den v měsíci.

V řecké lidové tradici měl první den nového měsíce – πρωτομηνιά – odedávna zvláštní význam. Začátek nového období byl vnímán jako malý nový start a v různých částech Řecka se s ním pojila přání a zvyky, které měly zajistit, aby byl následující měsíc dobrý.
Možná právě proto se mi Καλό μήνα tolik líbí.
Nemusíme čekat až na Silvestra, abychom si řekli, že něco nového začíná. Tady si ten malý nový začátek připomeneme dvanáctkrát do roka.

A po těch letech na Krétě už mi vlastně připadá úplně samozřejmé, že prvního ráno místo obyčejného „dobré ráno“ přidám ještě jedno:
Καλό μήνα. 🤍

Tak tedy i vám – krásný říjen. Ať je laskavý, ještě trochu slunečný a přinese vám přesně to, co právě potřebujete.

A teď jsem zvědavá: znali jste Καλό μήνα, nebo ho dnes ode mě slyšíte poprvé?

Proč vlastně žijeme na Krétě?Když se zeptáte mého muže, dostanete pravděpodobně mnohem jednodušší odpověď než ode mě.„Pr...
30/09/2026

Proč vlastně žijeme na Krétě?

Když se zeptáte mého muže, dostanete pravděpodobně mnohem jednodušší odpověď než ode mě.

„Protože je tady klid.“

A pak vám začne vysvětlovat, že mu Kréta připomíná devadesátá léta někde u babičy na vesnici. V neděli je u nás většina obchodů zavřená, nikdo nikam zvlášť nespěchá a když máme chuť, sedneme do auta a jedeme se prostě někam cournout.

Jedna z manželových oblíbených sobotních kratochvílí jsou třeba farmářské trhy. Já tam samozřejmě jezdím strašně nerada. 😄

Máme tam svého včelaře, od kterého pravidelně kupujeme med, máme tam stánek s výborným olivovým olejem a pak samozřejmě zeleninu. Hodně zeleniny.

Já mám třeba v Česku s rajčaty zvláštní vztah. Někdy se mi po nich osype pusa, špatně se mi polyká a jednoduše mi nesednou. Proč, netuším. Na Krétě tenhle problém nemám a jsem schopná likvidovat rajčata skoro po kilech. Nejraději mám ta, která se vozí z jihu ostrova, z oblasti Ierapetry, kde jsou obrovské plochy skleníků.

A pak jsou tady malé krétské banánky. Žádné dokonale rovné žluté krasavce ze supermarketu. Na trhu visí v obrovských trsech a prodavač vám z něj prostě uřízne tolik, kolik chcete.

Jenže ono to vlastně vůbec není o rajčatech, banánech ani medu.

To, co na životě na Krétě milujeme nejvíc, jsou ty úplně obyčejné věci.

Po těch letech už nejsme lidé, kteří přijeli „na ostrov“. Jsme součástí naší vesnice. Známe se. Zdravíme se. Víme, kdo bydlí vedle, kdo má slepice a kdo má zrovna přebytek vajíček.

Když mi při pečení dojdou vajíčka, prostě zajdu k sousedce.

„Nemáš jedno?“

Ona sáhne do misky s vajíčky, která před chvílí posbírala v kurníku, jedno mi podá a život jde dál.

A právě tahle obyčejnost je pro mě možná jeden z největších luxusů, které Kréta nabízí.

My totiž na Krétě žádný zvlášť luxusní život nežijeme. Nemáme televizi, drahou Hi-Fi soustavu ani naleštěné auto. Když v neděli ráno vyrazíme do Coffee Stopu na kávu, klidně jdeme v teplácích a tričku a vůbec nepřemýšlíme nad tím, jestli jsme dostatečně „vyfiknutí do světa“.

Občas si připadáme jako tehdy, když jsme jako malí caparti vyběhli po škole ven. Hlavně rychle nazout boty a hurá.

A mně se strašně líbí, že jsme si kus téhle bezprostřednosti dokázali nechat i jako dospělí.

Samozřejmě bych vám mohla vyprávět i druhou stranu. Kréta je ostrov a někdy to poznáte až moc dobře. Když chcete cestovat někam dál a zrovna nefungují sezonní přímé linky, často vás čekají Athény, Vídeň, Frankfurt nebo jiné přestupní dobrodružství. Jsme na velkém kusu země uprostřed moře, který je od zbytku Evropy přece jen trochu odtržený.

Čistě teoreticky bych se tedy vůbec nedivila, kdyby někde za horami ještě žila skupinka Amazonek, která se před zbytkem světa už několik století úspěšně schovává. 😄

Jenže možná právě to máme na Krétě tolik rádi.

Život je tady pro nás nějak jednodušší. Ne vždycky snadnější. Ne vždycky dokonalejší. Ale jednodušší.

A možná jsme za ty roky zjistili, že k tomu, abychom byli spokojení, vlastně nepotřebujeme tolik věcí.

Potřebujeme moře kousek od domu, lidi, které známe, sobotní trh, dobrou kávu, vajíčko od sousedky a možnost sednout do auta a říct si:

„Tak kam dneska pojedeme?“

Dokázali byste si představit, že byste na Krétě opravdu žili – ne jen přijeli na dovolenou? A pokud ano, máte už na ostrově nějaké místo, kde byste si dokázali představit svůj krétský domov?

Kréta v říjnu? Za mě rozhodně ano. Jen od ní nečekejte červenec. 🙂Dnes ráno jsem v inboxu Kréta srdcem našla zprávu od č...
21/09/2026

Kréta v říjnu? Za mě rozhodně ano. Jen od ní nečekejte červenec. 🙂

Dnes ráno jsem v inboxu Kréta srdcem našla zprávu od čtenáře Martina. Přemýšlí nad dovolenou v první polovině října v oblasti a a má obavu hlavně z větru. Jestli raději nevybrat jinou část ostrova, nebo dokonce úplně jiný řecký ostrov.

A tak hádám, že je čas si zase jednou promluvit o Krétě v říjnu.

Já vás dnes mimochodem zdravím z , kam jsem si na pár dní odskočila objevovat zase jiný řecký ostrov. Pravděpodobně proto, abych se znovu ujistila, že Kréta je prostě nejlepší.

A ano. Je. 😄

Rhodos je krásný, ale Kréta je Kréta a já ji prostě nedám.

Takže jestli přemýšlíte, zda má smysl letět na Krétu ještě v říjnu, moje odpověď je ano, má.

Jen je potřeba vědět, pro co si jedete.

Říjen už není měsíc, kdy vám kdokoliv může slíbit čtrnáct dní azurové oblohy, bezvětří a každý den pláž. Může přijít déšť. Může foukat. Může se jeden den zatáhnout a druhý den zase sedíte u moře v tričku a říkáte si, že jste udělali zatraceně dobře, že jste nepřiletěli v srpnu.

A právě to mám na říjnové Krétě ráda.

Turistické masy postupně mizí, silnice se uklidňují a najednou můžete vyrazit na místa, kterým se já osobně v červencových a srpnových vedrech někdy raději vyhnu.

Můžete chodit.

Objevovat.

Sednout do auta a projet ostrov, aniž by každý výstup z auta znamenal boj o přežití na rozpáleném parkovišti.

A Kréta se začne pomalu vracet sama k sobě.

Co se týče konkrétně a pláže , kvůli samotnému strachu z větru bych tuto oblast z říjnové dovolené určitě nevyřazovala. Ano, větrný den přijít může a na otevřené pláži ho samozřejmě pocítíte. Stejně tak může být rozbouřenější moře. Ale počasí na začátku října se nedá několik týdnů dopředu zabalit do věty „bude foukat“ nebo „nebude foukat“.

Pokud je vaším jediným cílem ležet sedm dní na pláži a potřebujete mít co největší jistotu stabilního letního počasí, říjen už je trochu sázka do loterie.

Jestli ale chcete Krétu opravdu poznávat, cestovat po ní, chodit po městech, vesnicích, archeologických lokalitách a místech, na která je v létě jednoduše příliš horko, první polovinu října bych se vůbec nebála doporučit.

Možná právě naopak.

Protože Kréta není krásná jen tehdy, když má 35 stupňů, nefouká a moře vypadá jako bazén.

A já mám vlastně docela ráda chvíli, kdy ostrov na konci sezony trochu vydechne.

Tak mě zajímá – zažili jste už Krétu v říjnu? A jaké počasí jste tehdy chytli?

Dneska ráno jsem otevřela dveře na verandu a venku na mě čekal obrovský růžový mrak. ❤️Vypadal trochu jako cukrová vata ...
15/09/2026

Dneska ráno jsem otevřela dveře na verandu a venku na mě čekal obrovský růžový mrak. ❤️

Vypadal trochu jako cukrová vata někde na pouti a svou růžovou odrážel i do moře, které najednou dostalo takovou zvláštní starorůžovou barvu.

Tak jsem se musela usmát.

Fajn. Tak dneska bude den v růžových tónech. Což je vlastně docela příjemná změna v zemi, kde jinak vládne hlavně modrá a bílá.

A ten úsměv měl dneska ráno ještě jeden důvod.

Před několika týdny mi na WhatsApp napsala jedna moje čtenářka. Měla pár dní volna, chtěla ještě někam vyrazit a napadla ji .

Takových zpráv mi chodí několik týdně, takže jsme si začaly psát, doporučila jsem jí pár míst a odpovídala na otázky.

A pak přišla zpráva:

„Ale já bych chtěla potkat vás osobně.“

A tam jsem se trochu zarazila. 😄

Říkala jsem si, jestlipak ta paní ví, že jsem vlastně úplně obyčejná holka z Karviné, která se před lety rozhodla, že chce žít trochu podle sebe, zamilovala se do jednoho řeckého ostrova a nakonec se na něj odstěhovala.

Psaly jsme si dál.

Dáša se potom ptala i na ubytování, protože věděla, že občas zmiňuju hotely, kde bydlí naši cestovatelé při krétských pobytech. Doporučila jsem jí dvě místa, která znám, mám je vyzkoušená a dávají mi smysl polohou i cenou.

A pak mi napsala, že 14. září přiletí do a že by za mnou klidně přijela až do .

No a včera jsme se opravdu potkaly.

Seděly jsme spolu, povídaly si a pro mě to bylo strašně milé setkání.

Protože když píšu svoje příběhy sem na Krétu srdcem, vždycky si trochu představuju, kdo je asi čte na druhé straně. Kde zrovna sedíte, co děláte, jestli se u některé věty usmějete, jestli si něco uložíte na příští dovolenou nebo si třeba řeknete: „Jo, tam bych se chtěla jednou podívat.“

A najednou jeden z těch lidí sedí přede mnou.

Ještě větší radost jsem měla asi hodinu po našem setkání, když mi Dáša začala posílat fotky z dalšího výletu. Vyrazila podle mých doporučení, cestou nakonec objevila ještě něco úplně jiného a psala mi, jak je to tam krásné a jak si svůj den užívá.

A přesně kvůli tomuhle mě Kréta srdcem pořád baví.

Nejen kvůli místům, plážím, tavernám a tipům na výlety. Ale protože za těmi čísly na Facebooku jsou příběhy a skuteční lidé. A občas se stane, že jednoho z nich opravdu potkám.

Mimochodem, včerejšek byl zároveň plný vašich zpráv a dotazů na cyklon a hurykán, bouřky a to, co se právě děje na Krétě. U nás ve byl ale dnešní začátek dne podstatně méně dramatický.

Jen moře, ticho a jeden obrovský růžový mrak, který vypadal jako cukrová vata.

Tak vám z Kréty přeju krásné ráno. ❤️

A zajímá mě jedna věc: už jste někdy na dovolené osobně potkali někoho, koho jste předtím znali jenom ze sociálních sítí?

Dneska mi jedna paní u pláže zase připomněla, proč mám Kréťany tak strašně ráda. ❤️Na naší ranní trase podél pobřeží, kt...
14/09/2026

Dneska mi jedna paní u pláže zase připomněla, proč mám Kréťany tak strašně ráda. ❤️

Na naší ranní trase podél pobřeží, kterou chodíme s Mišákem skoro každé ráno, míjíme jeden opravdu malinkatý obchůdek.

Je u hotelové pláže, která je mimochodem od samotného hotelu docela dost daleko. A tady si dovolím jednu praktickou vsuvku: pokud vybíráte hotel podle toho, že má „hotelovou pláž“, opravdu se před rezervací podívejte i na mapu a zjistěte, KDE ta pláž skutečně je. 😁

Tahle je krásná. Sama tam s Mišákem občas po práci zajdu ležet k moři a odpočívat. Ale kdybych si představila, že každý den šlapu z hotelu několik set metrů s taškou, ručníkem a vším potřebným, někomu by to už mohlo způsobit onu pověstnou „ztrátu radosti z dovolené“.

A právě proto tam má jedna místní paní svůj malý obchůdek.

Když říkám malý, myslím opravdu malý. Je součástí jejího jednoduchého příbytku, který mi od první chvíle trochu připomínal domek Esmeraldy. 😁 Minulou zimu si ho krásně opravila, dala nová okna a dveře a vznikl tam obchůdek, kde koupíte pití, krekry, nějaké oblečení, nafukovací věci do vody a vlastně všechno, co člověk během dne na pláži může potřebovat.

Letos ale tahle paní neměla vůbec jednoduchou sezonu.

Prodělala operaci páteře, dlouho nosila takový ten pevný „krunýř“ na zádech a obchod kvůli tomu zůstal velkou část léta zavřený.

A protože víme, že tady se z několika měsíců sezony často žije potom celou zimu, pokaždé, když ji teď vidíme otevřenou, něco si koupíme. Ne proto, že nutně potřebujeme další vodu nebo krekry. Prostě proto, že víme, že měla léto dost na houby a pár eur navíc jí může pomoct.

Dneska ráno jsem kolem ní zase procházela.

Zametala před obchodem, tak jsem ji pozdravila:

καλημέρα (dobré ráno).

A protože pozdrav tady většinou nekončí jen u „dobré ráno“, zeptala jsem se jí, jak se má.

Otočila se ke mně.

Usmála se od ucha k uchu.

A řekla:

„καλά.“

Dobře. Krásně. Mám se dobře.

A přesně v tu chvíli jsem si znovu uvědomila jednu z věcí, která mě na Kréťanech fascinuje od prvních let, co tady žiju.

Kolikrát jsem za ty roky potkala člověka, o kterém jsem VĚDĚLA, že zrovna prochází něčím těžkým. Ptala jsem se úplně upřímně, protože kdyby potřeboval pomoc, chtěla jsem ji nabídnout.

A odpověď byla stejně:

καλά.

Jednou jsem se na to ptala své krétské kamarádky.

„Jak můžete pořád říkat, že se máte dobře, i když vím, že se vám zrovna vůbec dobře nedaří?“

A ona mi odpověděla něco, co se mnou zůstalo:

„Protože ještě pořád žijeme. Ještě pořád chodíme. Rodina je zdravá. Tak se máme καλά.“

Jasně, je v tom kus společenské fráze a slušnosti.

Ale já mám po těch letech pocit, že je v tom ještě něco navíc.

Oni to často opravdu takhle cítí.

Život nemusí být zrovna perfektní, aby člověk mohl říct, že je dobře.

A možná právě proto jsou Kréťané můj opravdu oblíbený druh lidí. ❤️

Máte taky z Kréty nějakou drobnou zkušenost s místními, která vám utkvěla v hlavě mnohem víc než všechny pláže a památky?

Možná mi Kréta za ty roky změnila úhel pohledu na svět mnohem víc, než jsem si kdy uvědomovala.Moje nejoblíbenější chvíl...
13/09/2026

Možná mi Kréta za ty roky změnila úhel pohledu na svět mnohem víc, než jsem si kdy uvědomovala.

Moje nejoblíbenější chvíle dne je ráno.

Sedím na verandě, oběma rukama objímám hrneček s horkým kakaem a dívám se doprava směrem k .

Někde za horami se pomalu probouzí sluníčko.

Nejdřív jen nesměle osvítí malý kousek trávy před naším domem. Pak si světlo najde cestu mezi stromy, přes střechy a nakonec až k moři, kde začne poskakovat po hladině v tisících malých odlesků.

Všude je ještě ticho.

Takové to ranní ticho, které není prázdné.

Naopak.

Je v něm zvláštní klid.

Na malou chvíli nemusím nikam spěchat. Nemusím řešit, co všechno dneska musím stihnout, komu odpovědět a co zařídit.

Jenom sedím.

Dívám se na moře.

A nechávám den, aby pomalu začal.

Možná právě proto mám rána na tak ráda.

Připomínají mi, že ať se včera dělo cokoliv, ráno přijde nový list. Čistý. Nepopsaný.

A můžeme začít znova.

Myslím, že právě na tenhle pocit jsem si za všechny ty roky života tady neuvěřitelně zvykla.

Na klid.

Na pomalejší dech.

Na zvláštní schopnost Kréty připomenout člověku, že ne všechno, co se kolem něj mihne, si musí okamžitě pustit až k sobě.

A pak jsem nedávno otevřela inbox Kréty srdcem.

Což už samo o sobě zaslouží malou oslavu, protože jestli mám někde opravdu velké rezervy v disciplíně, je to právě tam. 🙈

A našla jsem zprávu od paní, která se chystala v polovině září do Bali.

Psala mi, že ji vyděsily zprávy o aktivaci obranných systémů kolem vojenské základny .

Měla obavu, jestli je Kréta bezpečná, jestli situaci nějak řeší řecká vláda a zda nehrozí, že by turisté museli být z ostrova evakuováni.

Přečetla jsem si tu zprávu jednou.

Potom podruhé.

A moje první myšlenka byla:

Já vůbec nevím, o čem paní mluví.

Ne proto, že bych žila s hlavou schovanou pod polštářem a myslela si, že kolem Kréty existuje nějaká neviditelná ochranná bublina.

Vím, kde žiju.

Vím, že je na ostrově důležitá vojenská základna. Jsem zvyklá na stíhačky, které občas proletí nad domem, na vojenské lodě na horizontu i na cvičení, která se tady čas od času konají.

Jen jsem nikdy neměla pocit, že kvůli tomu žiju v nebezpečí.

Spíš naopak.

Za ty roky jsem si na Krétě vypěstovala zvláštní pocit bezpečí, který se mi těžko vysvětluje slovy.

Možná je to tou vesnicí.

Možná lidmi.

Možná tím, že se život tady pořád odehrává hodně venku a před očima.

Ráno se otevře pekárna. Někdo zalévá květiny. U kavárny už sedí první chlapi s kávou. Turisté se táhnou s nafukovacím lehátkem k moři. Sousedka zametá před domem.

A svět působí strašně obyčejně.

A možná právě obyčejnost umí člověka někdy uklidnit víc než tisíc ujištění.

Zeptala jsem se i několika lidí kolem sebe, jestli vědí, co se děje.

Nikdo mi nedal uspokojivou odpověď.

A právě proto jsem si nechala pomocí umělé inteligence dohledat relevantní zdroje a zjistit, co za tou zprávou skutečně je.

A zjistila jsem, že ano.

Řecko skutečně preventivně posílilo ochranu strategické vojenské základny v Soudě.

Zároveň ale nešlo o varování pro turisty ani o situaci, kvůli které by se nedoporučovalo na Krétu cestovat.

A právě u toho jsem se zastavila.

Protože jsem si uvědomila, že Kréta mi za ty roky opravdu změnila úhel pohledu.

Dřív bych možná otevřela jednu zprávu.

Z ní další.

Potom třetí.

A za chvíli bych v hlavě měla deset různých scénářů toho, co všechno by se mohlo stát.

Dneska mám mnohem větší potřebu nejdřív zjistit, co se skutečně děje.

A potom se rozhlédnout kolem sebe.

Není to ignorování reality.

Není to naivita.

Je to možná jen vědomí, že mezi větou „něco by se mohlo stát“ a tím, co se právě teď skutečně děje, bývá někdy obrovský prostor.

A já už do toho prostoru nechci automaticky nalévat strach.

Kréta mě naučila trochu zpomalit.

Nechat věci chvíli být.

Nedělat z každého mraku bouřku jen proto, že se objevil na obzoru.

Vnímat víc to, co je právě přede mnou.

Slunce za horami.

Teplý hrneček v dlaních.

Moře.

Člověka vedle sebe.

A obyčejný den, který právě začíná.

Možná je to jedna z největších věcí, které mi Kréta za ty roky dala.

Naučila mě, že můžu vědět, co se ve světě děje, a přitom nemusím každému strachu otevřít dveře dokořán.

Tak jsem zavřela počítač.

Dopila kakao.

A ještě chvíli jsem seděla na verandě a dívala se, jak se světlo pomalu rozlévá po moři. ❤️

Address

Rethymno
Réthimnon

Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Kréta srdcem posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Contact The Business

Send a message to Kréta srdcem:

Shortcuts

Share