Karel Triska

Karel Triska Our family blog about bicycle touring.

Lidičky, tak jsem to taky vzdal. Štípání v plicích při každém nádechu mě donutilo to otočit. Než si odvézt trvalé násled...
25/08/2026

Lidičky, tak jsem to taky vzdal. Štípání v plicích při každém nádechu mě donutilo to otočit. Než si odvézt trvalé následky, raději to pojedu příště lépe připraven. Časově to Jonas taky dobře nenaplánoval. Já měl práci s plánováním Japonska. Musel jsem ujet každý den aspoň 85 km, abych to stihnul. V tomhle terénu a pak v těch výškách to není možné. I tak jsme většinou těch 85km nedávali. Takže celkem najeto 535 km a nastoupáno 7841 metrů. Takže i když jsme ze začátku jeli rovinatější úseky, tak v průměru na 100 km to vychází 1466 výškových metrů. Poslední dny to bylo cca. 1560 metrů na 100 km.
Abych to zkrátil, místní, co mě viděli znovu při cestě zpět, měli známé, kteří zrovna pojednou do Dushanbe a mohl jsem se svézt a nimi. Jinak bych musel ujet 120 km k nejbližšímu taxi stanovišti.
Poslední den jsem si tedy projel Dushanbe. Je to tady samý monument, bysty současného prezidenta, který tu asi buduje kult osobnosti a v noci to tu září jak v Las Vegas. Je úplně jiné město v porovnáním se zbytkem země. Pokud byste hledali ve městě spaní na divoko, nejde to. Není tu žádné místo, kam se schovat. Zkoušel jsem to. Takže teď budu asi už někde na cestě zpět a na Pamir Highway si nechám příště více času.

Pamír Highway/ Pamirsky Trakt nebolí silnice M41 je jedinou spojnicí hlavního města s Čínou. Takže se tu vozí veškeré čí...
24/08/2026

Pamír Highway/ Pamirsky Trakt nebolí silnice M41 je jedinou spojnicí hlavního města s Čínou. Takže se tu vozí veškeré čínské zboží. Auta a těžké stroje nevyjímaje. Na kvalitě silnice byste to ani neřekli. Úsek s dobrým asfaltem skončil a teď jedu pomalu (průměrná rychlost 11 km/h) po rozbité a prašné silnici, kde se náklaďáky těžko jen vyhnou a občas se udělá zácpa a musí se couvat. Když projedou třeba tři náklaďáky za sebou to pak není vidět ani na krok a nedá se dýchat. Prach je nejspíš drcený kámen. Začíná mě z toho pí**at v plicích, i když mám roušku a šátek. Ze skal stále padá kamení, a když jej spadne více, musí se rozhrnout a udělat nová cesta. Tak to tady prostě funguje. A to jsem ve výškách teprve 1200 - 1700 metrů a dál je ta cesta prý ještě horší. Ještě takových 350 km stále do kopce tímhle terénem. Jinak okolní hory tu dosahují výšky 4000 - 4500 metrů a dál jsou ještě vyšší.

Teď chvíli pojedeme podél řeky Panj. Je to teda pořádná řeka. Odděluje Tádžikistán od Afghánistánu. Na druhé straně vlád...
21/08/2026

Teď chvíli pojedeme podél řeky Panj. Je to teda pořádná řeka. Odděluje Tádžikistán od Afghánistánu. Na druhé straně vládne Taliban a podle místních se tam stále střílí a je tam válka. Prý den před naším příjezdem tam přiletěl Talibanský vrtulník (který jsme viděli) a začal tam střílet na nějaký dům. Také je vidět, že na druhé straně ve velkém těží zlato. Nejen u řeky, ale i vysoko v horách. Samozřejmě o***m se tam také ve velkém pěstuje. Spali jsme u jednoho pána na zahradě a ten má včely. Létají přes řeku právě na květy. A med má vynikající. Nepřidává do něj žádný cukr. My se pomalu šineme napřed, Jonas dostal silnou alergickou reakci na slunci, takže nemůže dál pokračovat v cestě a vrací se taxíkem zpět do Dushanbe. Já teda zkusím dojet zbylou trasu. Snad se mi to povede. Přes poledne se kvůli nepředstavitelnému horku nedá jezdit a tak musím jet brzy ráno a pak večer.

Poslední dny jsem se nemohl ozvat. Dostal jsem žaludeční potíže. Buď ze špatné vody nebo úpal nebo dehydratace nebo všec...
20/08/2026

Poslední dny jsem se nemohl ozvat. Dostal jsem žaludeční potíže. Buď ze špatné vody nebo úpal nebo dehydratace nebo všechno dohromady. Ono se není čemu divit, když je tu běžně kolem 45 stupňů ve stínu. Teď už je mi lépe. První dny jsme jeli spíše rovinatější úsek naší trasy. Záleží, jak se to vezme. Tádžikistán pokrývají z 93% hory. I když to byla celkem rovina, pořádně jsme si zašlapali do kopce (cca. 20km z 480 metrů do 1980 metrů). Tam jsem dostal asi ten úpal. Pak už to byl celkem pěkný sjezd až k hraniční řece Panj s Afghánistánem.

Tak jsem opět na cestě. Tentokrát ne a rodinou, ale s dlouholetým kamarádem se kterým už jsem taky leccos projel. Chceme...
17/08/2026

Tak jsem opět na cestě. Tentokrát ne a rodinou, ale s dlouholetým kamarádem se kterým už jsem taky leccos projel. Chceme projet "Pamirskou dálnici" vedoucí i nad 4500 metrů. Náš počáteční bod bylo hlavní město Tádžikistánu Dushanbe. Město jsme nechali za městem a hned jsme vyrazili. Času není nazbyt. Když jsem říkal, že v Japonsku je vedro jako v pekle, tak tady taky, akorát suché. Ve stínu je 40 - 45 stupňů. To se to pak jede tyhle velehory, když projíždějící řídiči se snaží ze svých aut vymáčknout maximum a plná čára je nezastaví. Náklaďáky nám zase dávají pěkného čouda. Z Dangaháru opravují silnici v délce asi padesát kilometrů. To znamená ostré šutry a všudypřítomný prach. Když projede náklaďák, to je pak maso. Doufejme, že tenhle úsek budeme mít co nejdříve za sebou.

Hiroshima byla naší poslední zastávkou před odjezdem. I když jsme tam strávili celé čtyři dny, nestihli jsme vše, co jsm...
30/07/2026

Hiroshima byla naší poslední zastávkou před odjezdem. I když jsme tam strávili celé čtyři dny, nestihli jsme vše, co jsme chtěli. Hlavně, že se nám podařilo sehnat krabice na kola a zabalit je. I tak to bylo náročné v tom vedru a vlhku něco dělat. Byli jsme úplně promočení. Zbyl i čas trochu na prohlídku města. Hrad, dům, který přežil atomovou zkázu, muzeum atomové bomby. Muzeum by si měl prohlédnout každý politik, který chce válčit, aby si uvědomil, kam až to může zajít a jakou hrůzu musí lidé zažívat. Pak ještě sthinout koupit něco pro sebe a nakoupit dárky a už letíme. Udělali jsme si krátkou zastávku v Taipei, kde jsme měli několik hodin na přestup.

Celkově se výprava vydařila, ochutnali jsme spoustu dobrot, jen už naše cesta bohužel skončila a musíme se vrátit domů. Terezka a Jirka se domů těšili.

Zde jsou nějaké statistiky:

Najeto cca. 2400 km

Navštíveno 38 ostrovů

Defekt - 0. U Jirky se to liší.

Město Hiroshima nám při příjezdu připravilo hodinové představení na naší počest. Japonci tohle umí. Byl to mazec.
26/07/2026

Město Hiroshima nám při příjezdu připravilo hodinové představení na naší počest. Japonci tohle umí. Byl to mazec.

Dokončili jsme cyklostezku Kakishima Kaido tedy v překladu "Cyklostezka ústřicových ostrovů". Jméno nenese pro nic za ni...
23/07/2026

Dokončili jsme cyklostezku Kakishima Kaido tedy v překladu "Cyklostezka ústřicových ostrovů". Jméno nenese pro nic za nic. Ústřice se tu pěstují úplně všude. Tento region je nejslavnějším producentem v celém Japonsku. Pěstují se na mušlích hřebenatek, což je tradiční způsob, Larvy ústřic se snadno zachytí na hřebenatce, protože mají drsný povrch. Po dvou letech jsou ústřic dostatečně odrostlé ke sběru. Zajímavé je, že misky hřebenatek rybáři kupují až z Hokkaida, protože žijí v chladnějších vodách.

Ochutnali jsme, co jsme ještě neochutnali a to polévku s ručně dělanými nudlemi udon a řeknu vám, že polévka měla naprosto jiný rozměr. Byla tak fantastická, až se i Terezka oblizovala až za ušima. Byli jsme v té samé restauraci 3x. A když jsme tam byli potřetí, měli zrovna zavřeno. Terezka z toho byla hodně nešťastná.

Další dny počasí stále vychází - vedro jako v pekle, pořádná vypalovačka. Takže jsme naložení hlavně v moři nebo někde v...
20/07/2026

Další dny počasí stále vychází - vedro jako v pekle, pořádná vypalovačka. Takže jsme naložení hlavně v moři nebo někde ve stínu a lížeme nanuky. Jdeme opět ostrovní cyklostezku - Kakishima Kaido. Jedná se o 70 km dlouhou vyhlídkovou cyklostezku. Název „Kakishima“ je odvozen od slov kaki (ústřice) a shima (ostrov), protože tato oblast je proslulá chovem ústřic. Ty jsou vidět hlavně v okolí města Kure. Stezka je v Japonsku oblíbenou a klidnější alternativou k slavnější cyklostezce Shimanami Kaido. Minule nás tak zaujala příprava Okonomiaki, že jsme se rozhodli tohle jídlo zkusit. Zašli jsme opět do malé rodinné restaurace mezi domy. A výsledek? Okonomiaki nám moc chutnalo, ale Terce to moc nejelo. No tak bohužel, Okonomiaki si už s ní nedáme. Ale za to si pak Terka pochutnala na rámenu v Etajimě. To byla zase dobrota. A náhodou jsme se ocitli na festivalu ohňostrojů Kurabashi Katsurahama. Ohňostroje Japonci prostě umí. To byla podívaná.

Na Tobishima Kaido panuje neuvěřitelný klid. Ticho, krásně zachovalá stará městečka a malé pláže, které jsme měli pokažd...
18/07/2026

Na Tobishima Kaido panuje neuvěřitelný klid. Ticho, krásně zachovalá stará městečka a malé pláže, které jsme měli pokaždé jen sami pro sebe.

Jednou to dokonce vypadalo, že jsme si pronajali soukromou pláž – bylo tam asi pět zaměstnanců včetně záchranáře, ale z návštěvníků jen my. 😄

Na ostrovech jsme potkali jediného cyklistu. Angličana, který jede na kole z Velké Británie až na Nový Zéland. To je teprve výkon.

A nakonec jsme objevili malinkou restauraci schovanou mezi domy. Seděli jsme přímo u rozpálené desky a sledovali, jak před námi připravují okonomijaki. Byl to zážitek nejen pro nás – zatímco my fascinovaně pozorovali kuchaře, oni stejně zvědavě pozorovali nás. Turistu tam totiž nejspíš ještě nikdy neměli.

Endereço

Funchal

Website

Notificações

Seja o primeiro a receber as novidades e deixe-nos enviar-lhe um email quando Karel Triska publica notícias e promoções. O seu endereço de email não será utilizado para qualquer outro propósito, e pode cancelar a subscrição a qualquer momento.

Atalhos

Compartilhar