29/06/2026
ZHODNOCENÍ 3. ROČNÍKU POLICEJNÍHO POCHODU – POLICEJNÍ POCHOD SOBOTKA 2026
Když se spojí přátelství, příroda, odvaha a pomoc druhým
Vážení přátelé, pochodníci a všichni naši příznivci,
dovolte nám, tak jako každý rok, zhodnotit uplynulý ročník našeho pochodu a podělit se s vámi o naše dojmy z letošního pochodu.
Jsou dny, které člověk prožije a za pár týdnů si jen matně vybaví, co vlastně dělal a proč. Jsou pak ale také dny, které se člověku navždy zapíší do srdce a do paměti a přesně takový byl podle našeho názoru 3. ročník policejního pochodu, který se letos uskutečnil v malebné Sobotce, v samotném srdci Českého ráje.
Musíme konstatovat, že to nebyl jen pochod, nebyl to jen sportovní výkon, nebyl to ani jen den plný ukázek práce policistů, hasičů, zdravotníků, vězeňské služby, vojenské policie či dalších složek. Byl to především den, při kterém stovky lidí dokázaly, že slova jako přátelství, solidarita a pomoc druhým nejsou jen prázdnými frázemi.
Na start letošního pochodu se postavilo pro nás rekordních bezmála 800 pochodníků z celé republiky, ale také ze Slovenska, Německa, Itálie, Polska a v neposlední řadě také jedna účastnice z USA. Každý pochodník měl svůj důvod. Někdo přišel překonat sám sebe, jiný chtěl zase poznat krásy Českého ráje, další přijel podpořit dobrou věc, ale nakonec všichni přišli za stejným cílem - za pomocí.
Letošní výtěžek z pochodu totiž poputuje nejen Nadaci policistů a hasičů, která dlouhodobě pomáhá rodinám příslušníků bezpečnostních sborů postižených tragickými událostmi, jako tomu bylo vloni, ale také našemu kolegovi a kamarádovi, Richardovi Novákovi, příslušníkovi zásahové jednotky Královéhradeckého kraje, který dnes svádí ten nejtěžší životní boj, který se nedá vyhrát silou ani odvahou, ale může být o něco snesitelnější díky lidem, kteří na něj nezapomněli a nikdy nezapomenou.
Každý krok, každý kilometr, každá kapka potu tak letos měla svůj hlubší význam a že těch kapek nebylo málo…
Objednali jsme si na pochod, jako každý rok, pěkné počasí, měli jsme ho i slíbené, ale meteorologové to asi špatně pochopili a dohodili nám tam nahoře tropický den. Pětatřicet stupňů ve stínu, ne naší vinou, tak udělalo z každé trasy úplně jiný zážitek, než na jaký jsou pochodníci většinou zvyklí. Slunce převzalo iniciativu a rozhodlo se, že bude celý den hlavním pořadatelem a pochodníkům tak velmi důsledně kontrolovalo fyzickou, ale i morální připravenost.
Naštěstí Český ráj všem ukázal, proč patří mezi nejkrásnější místa naší země. Stinné lesní cesty, pískovcové skály, vyhlídky, rybníky, studánky, romantická údolí i pohledy na hrad Kost a okolní krajinu, nabízely odměnu za každý ušlý kilometr. Stačilo jen na chvíli se zastavit, nadechnout se vůně lesa a člověk si uvědomil, že právě kvůli takovým okamžikům stojí za to nazout pohodnické boty.
A když už někdo cestou prohlásil, že se mu z mozku pomalu stává míchané vajíčko, vždy se našel někdo vedle něj, kdo odvětil: „Klid, za dalším kopcem je stín… nebo alespoň další kopec…“, i když mnohdy vlastně ani nebyl …
Humor totiž provázel celý den. Nejen ten černý … Na příchozích do cíle, ale i na kontrolních bodech bylo krásné sledovat, jak se na trasách potkávali policisté, hasiči, vojáci, zdravotníci, vězeňská služba, veteráni bezpečnostních sborů, celé rodiny s dětmi i obyčejní pochodníci bez příslušnosti. V uniformě i bez ní byli najednou všichni stejní, všichni urputně bojovali se stejným vedrem, stejnými kopci a stejnou únavou a právě tam, kdesi v polích, lukách a lesích, vznikala nová přátelství mezi lidmi. Mnozí si pomáhali vodou, radou, povzbuzením nebo prostým úsměvem, protože přesně tak má vypadat pochod, který spojuje lidi a motivuje nás ke konání dobrých skutků, bez ohledu na celkovou únavu.
Největší respekt si ale letos rozhodně zaslouží účastníci dvou nejdelších tras, které byly díky vedru opravdu velice náročné. Jednačtyřicet kilometrů dlouhé, ale především VIP dlouhá trasa, čítající bez mála 52 kilometrů, představovaly v tropických podmínkách mimořádně náročnou výzvu pro každého. O to větší obdiv pak patří dvěma klukům ze zásahové jednotky Královéhradeckého kraje, kteří popoháněni motivací pomoci svému kolegovi, kamarádovi ve zbrani, nejen že tuto trasu zvládli, ale dokázali ji doslova proběhnout v neuvěřitelném čase 6 hodin a 9 minut a stali se patrně nejrychlejšími účastníky celé VIP trasy. O to více bylo zarážející, že do cíle přiběhli tak lehce, že jsme si mysleli, že přiběhli jen od vstupní brány do areálu koupaliště v Sobotce, kde byl start i cíl pochodu. Při pohledu na jejich tempo se nabízela jediná otázka: Neběželi náhodou zadržet pachatele až někam do Turnova? Nesvěřili se nám … Pravdou ale je, že stejně velký obdiv patří každému jednotlivému účastníkovi v cíli, ať prvnímu, jako tomu úplně poslednímu, protože vítězství se tentokrát neměřilo časem, ale odhodláním.
Výjimečný byl podle nás také letošní doprovodný program. Ne tím, že bylo obrovské vedro a jeho účastníci se doslova pekli ve vlastní šťávě, ale svým charakterem. Areál koupaliště odpoledne, když program začal, celý doslova ožil. Všichni si mohli zblízka prohlédnout moderní policejní techniku, vybavení jednotlivých složek integrovaného záchranného systému, vězeňské služby, historickou výstroj legionářů, rytíře, středověkou zbrojnici a kuchyň, zásahová vozidla, sanitku, hasičskou techniku i mnoho dalších zajímavostí. Dynamické ukázky pak přitahovaly diváky a dokazovaly, že práce bezpečnostních složek není jen povoláním, ale především službou veřejnosti.
Nešlo však jen o techniku. Šlo hlavně o lidi, o policisty, kteří ochotně odpovídali na mnoho dětských i dospěláckých otázek, o hasiče, kteří rozdávali úsměvy stejně ochotně jako rady, o zdravotníky z Českého Červeného kříže, připravené kdykoliv pomoci, o příslušníky vězeňské služby, kteří ukázali svou profesionální práci, ale také o všechny dobrovolníky, bez kterých by podobná akce nikdy nemohla vzniknout. Jsme tak opravdu moc rádi, že nás v tom nenechala ani zásahová jednotka Královéhradeckého kraje, která svojí účastí rovněž podpořila náš program a určitě tak udělala nesmírnou radost samotnému Richardovi, který nás s celou svojí rodinou nejen přijel podpořit a podívat se na doprovodný program, ale dokonce s bravurou zvládl i krátkou trasu, za což zasluhuje neskutečný obdiv. Je to zkrátka bojovník tělem i duší …
Všichni, kdo se podíleli na doprovodném programu, vytvořili úžasnou atmosféru, na kterou se zkrátka nezapomíná. Po celý den bylo cítit něco, co se jen těžko popisuje a sice obrovskou lidskost. Nebylo důležité, kdo má jakou hodnost, jakou funkci nebo odkud přijel, důležité bylo jediné - že jsme byli spolu, že jsme společně pomáhali, a že jsme dokázali proměnit obyčejnou červnovou sobotu v den, který měl opravdový a obrovský smysl, což nejlépe dokládá jeden z mnoha velice pozitivních komentářů na sociálních sítích, který se k tomuto bezprostředně váže:
„Moc děkujeme úplně všem, byla to krásná akce, hrozně si vážíme každého z Vás, kdo jste v tomto opravdu pekelném počasí vyšel na trasu, ať byla krátká, střední či dlouhá.... naší rodině to dodalo zase obrovskou sílu bojovat a nevzdávat se... Můj muž, byl vždy ochotný a odhodlaný vždy každému pomáhat.... celý náš život, když šel do práce, jsem se o něj bála a musela se s tím naučit žít, s jeho slovy, které mi vždy říkaly "Je to moje práce" a kluci v práci.....? "Jsou jako moje rodina"..... DĚKUJI VŠEM , KTEŘÍ MÉMU MANŽELOVI teď vše vrací svojí podporou, sílou, odhodláním jít dál s překážkami a nevzdávat se… Včera jste to nevzdali a pro nás je to další signál bojovat “ - Slova velmi důležité osoby letošního ročníku, nemusíme jistě zmiňovat které …
A ještě si dovolíme jeden podnět, či vzkaz, jak chcete, od pořadatelů, holek a kluků na staru a v cíli pochodu, kteří měli možnost prohodit pár slov s každým jednotlivým pochodníkem, který dorazil, a kteří si vyslechli spoustu zajímavých příběhů, když přišla na start pochodnice, která zaskočila za svoji nemocnou v rodině, ale musela pochod absolvovat už jen proto, že se jedná především o charitu a pomoc druhým a nebylo by fér to jen tak vzdát … to vše dokládá, jak moc důležitá je pomoc druhým a jak moc důležité je nevzdávat se v těžkých chvílích, protože to, že se něco uspořádá, je jen střípek toho, čeho tím lze dosáhnout, když se věc dělá především srdcem.
Chtěli bychom touto cestou z celého srdce poděkovat všem partnerům, kamarádům pořadatelům, rodinám, dobrovolníkům, účinkujícím v doprovodném programu, jednotlivým složkám integrovaného záchranného systému a všem, kteří se na této akci jakkoli podíleli, městu Sobotka, provozovateli koupaliště a kempu Sobotka, všem podporovatelům i každému jedinému pochodníkovi. Zároveň chceme také poděkovat i těm, kteří se akce nemohli z různých důvodů přímo zúčastnit, ale přesto přispěli, pomohli nebo nám drželi palce. Každý z vás přátelé, se stal součástí příběhu, který obrovsky přesahuje jen jeden den příběhu, ve kterém se spojila nádherná příroda Českého ráje, přátelství lidí v uniformách i bez nich, obrovská vůle překonat sebe sama a hlavně ochota podat pomocnou ruku tam, kde je jí nejvíce potřeba.
Zavedli jsme v minulém ročníku pamětní knihu a bylo by nám nesmírnou ctí, kdyby až jednou někdo tuto knihu otevře a možná tam nebude stát jen počet účastníků, kilometrů nebo stupňů Celsia, ale bylo tam napsáno něco mnohem důležitějšího - že v roce 2026 se v Sobotce sešli lidé, kteří ukázali, že svět je stále plný dobra a právě díky nim má smysl pokračovat dál a nepřestávat.
Za celý organizační tým Vám děkujeme. Bylo nám ctí vážení kamarádi, přátelé a pochodníci, napsat společně s Vámi další krásnou kapitolu Policejního pochodu pořádaného našim spolkem.
Již dnes se všichni těšíme na kapitolu příští, kterou společně napíšeme v Nové Pace 26.6.2027.
Ještě jednou, z celých srdcí nás všech – OBROVSKÉ DÍKY.
Celý tým pořadatelů Policejního spolku Jičín, z.s.
