10/05/2026
Že byla chyba zmínit se doma o tom, že jsem za svých skoro 40let nikdy nešel putovní přechod s plnou výbavou a spaním mi došlo hned, jak jsem naházel věci do batohů a váha ukázala 18 a 14kg. Příště budu mluvit raději o polární záři, ježdění autem v dunách, nebo o nákupu odtahovky.
Každopádně jsme tentokrát nechali i malé auto doma a vypravili se na pěškotoulky.
Peťulka sice vymyslela úžasný plán, ale na poslední chvíli jsme ho museli přehodit, protože bylo potřeba pohlídat naše zlatíčka. Dopoledne jsme si zablbli doma a poté se vypravili na cestu do Kolín. Po letech jsme zašli na akci den záchranářů - lidí jako smetí, ale podařilo se nám pozdravit pár známých hasičů a omrknout trochu techniky. Poté jsme holky předali Barče a my se mohli vydat na cestu.
Nasedli jsme do vlaku, ale místo do Havlbrodu jsme se popovezli jen do Kutné hory. Tam jsme se snažili pomoc dostat strojvedoucího z wc, protože se mu zasekli dveře 🤭, ale nakonec jsme s malým zpožděním dorazili na okraj Kutné hory. Pokracovali jsme směr Malešov. Pod zříceninou Sion jsme si dali hooodně osvěžující koupel v řece, postavit provizorní přístřešek a šli spát. V 5 ráno jsem už zimou nevydržel a vlezl k Péťe do spacáku, abych spal alespoň 2h v kuse 🥶😃
Nejhůře to snášela asi Lentilka, která nemohla pochopit že nemá kolem stěny ani strop (gaučák jeden), tak pořád kolem courala a spala každou chvilku jinde, jen né mezi námi.
Ráno jsme se sbalili a pokračovali v cestě... Péťe otok nohy moc nepovolil a k tomu se jí parádně nalil puchýř, čemuž odpovídalo i naše tempo. Kolem oběda jsme dorazili k rybniku Vidlák. Peťulka se rozhodla k osvěžení. Já raději zůstal v bundě a vařil oběd. Pokračovali jsme do Zbraslavic, kde jsme si dali kafe a využili vláčku na přesun do Zruče nad Sázavou. Ve Zruči jsme udělali nákup a přes další koupačku v písáku se doušourali na chatu. Osquatterovali jsme ségře chatu - proveli očistu a když dorazila i ségra s rodinou z výletu, tak jsme si krásné pokecali a další den dopolko se vrátili vlakem domů.