31/05/2026
Ozval se nám Ota Kéhar 🙏 Ahoj, nějak se mi stýskalo po příbězích, tak jsem vzal K1 na výlet...další příběh je tak na světě :-)
🏔️ Dobrý večer/ráno/den, přátelé drobného příležitostného příběhu! 👋 Dnes byla středa, 27. května 🗓️. Je to již více než 21 dnů, co jsem psal naposledy ⏳.
🍺 Nebude to tentokrát úplně o Krkavci, ale o světlém výčepním ležáku K1 🍺, který jsem vzal s sebou na výlet. Je to už několik let, co se pravidelně účastním pracovního semináře firmy Palstat 💼. Ta nám do společnosti, ve které pracuji, dodává stejnojmenný systém na řízení kvality. Nebojte, nebudu v tomto směru zabíhat do podrobností. Kdyby to někoho zajímalo, nechť se ozve 😊. Pouze prozradím, že je tato firma z Vrchlabí, které bývá nazýváno „Vstupní brána Krkonoš“ 🏔️. Samotný seminář se už konal na různých místech – např. v Erlebachově boudě nad Špindlerovým Mlýnem, přímo ve Špindlerově Mlýně v hotelu Astra nebo v hotelu Grunt u Mladých Buků (na cestě k Peci pod Sněžkou). Nejčastěji se ovšem konal v Zotavovně Přední Labská, zhruba na půli cesty mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem. Stejně tak tomu bylo i letos.
❄️ Jsem na této akci poslední dobou známý tím, že si nenechám ujít výlet na Sněžku, ať už se jedná o různě krkolomnou cestu 🏃♂️. V letech 2024 a 2025 mi ovšem nepřálo počasí 🌧️❄️. I když se tehdy seminář konal na konci dubna či v polovině května, pokaždé mi výstup na Sněžku znemožnilo nepříjemné (vyloženě zimní) počasí. Vyrážel jsem oba roky ze Špindlerova Mlýna a přes Kozí hřbety dorazil pouze k vyhlídce Krakonoš v nadmořské výšce 1422 metrů. Dál mi to sněhová vánice nedovolila a bylo moudřejší se vrátit 🙏.
🌞 Letos se seminář konal na konci května. Doufal jsem, že počasí bude přát ☀️. S kolegou Vojtou 👨💼 jsme si domluvili den před seminářem školení ve Vrchlabí, takže jsme na pracovní výlet vyrazili již ve středu hodně brzy ráno. Vstával jsem (no, spíše se probudil) ve 2:22 ⏰. Musel jsem si přichystat věci, protože večer jsem stihl usnout bez přípravy 😴. Každopádně ve 4:00 jsem byl připraven. Vyrazil jsem pro kolegu na Bory, odkud jsme pokračovali směr Vrchlabí 🚗. V tento ranní čas byl provoz minimální, takže cesta pohodlně utíkala. Byla naplánovaná jedna zastávka, na 35. km dálnice D11 otevírali v šest hodin ráno provozovnu rychlého občerstvení, tak to míchaná vejce se šunkou, vepřovým masem, slaným muffinem, hashbrownem a kávou ☕🍳 jistily. Do Vrchlabí na seminář jsme i tak dorazili dokonce se 30minutovým předstihem ⏱️. Seminář byl technického rázu, o různém nastavení programu, SQL dotazech, programování v C #, tiskových sestavách a dalším 💻. No, co si budeme povídat, věřím, že většině z vás to nic neřekne, takže toto směle přeskočím 😄.
🏕️ Po školení jsme se přesunuli na Zotavovnu Přední Labská, kde jsme se ubytovali 🛏️. Měl jsem v plánu v 16 hodin vyrazit na Sněžku 🏔️. Vymyslel jsem si trasu, která vedla přímo od zotavovny, přes Špindlerův Mlýn, Kozí hřbety, okolo Luční boudy až na nejvyšší vrchol České republiky – Sněžku – a stejnou cestou zase zpět. S sebou jsem si sbalil jen to nejnutnější, měl jsem v plánu zrychlený přesun 🏃♂️. Takže jsem s sebou měl tenkou bundu Rab Phantom Pull-On (už jsme si o ní psali, má jen 94 gramů) 🧥, běžecké hole Leki 🎿, půl litru vody 💧, 80 g hroznového cukru (značky PEZ 🍬) a dva gely od Nutrendu a Enervitu 💪.
⏰ Když jsem v 16:11 vyrážel, teplota vzduchu byla okolo 20 °C 🌡️ a svítilo Slunce ☀️. Hned ze zotavovny vedla cesta do kopce ⬆️, nejinak tomu bylo i v dalších kilometrech. Když jsem doběhl do Špindlerova Mlýna, měl jsem za sebou necelých 7 kilometrů, 300 výškových metrů ⛰️, a to nejprudší mě teprve čekalo. Přede mnou bylo 5 kilometrů, kdy se z nadmořské výšky 730 m n. m. musíte dostat do nadmořské výšky 1422 m n. m. 📏 Potřeboval jsem na to hodinu ⏱️. Teplota klesla na 12 °C 🌡️, stále bylo ale příjemně, protože jsem neměl důvod zastavovat. V tuto chvíli se vám poprvé objeví pohled na Sněžku 👀, ještě relativně daleko, protože na vrchol je to dalších 5 km, z toho jsou 4 km naštěstí téměř po rovině. Proběhnete okolo Luční boudy a v Obřím sedle začne závěrečné stoupání. Vyrážím po červené 🔴, tato část cesty je jednosměrná, může se pouze nahoru ⬆️. Fouká čerstvý nárazový vítr 🌬️, takže se na chvilku zastavuji a oblékám Rab bundičku 🧥. Když už ji mám s sebou, tak proč nebýt i nadále v komfortní zóně 😊. Na vrcholu Sněžky jsem po třech hodinách od vyběhnutí ze zotavovny ⏱️. Na vrcholu je 10 °C (pocitově asi 7 °C) 🌡️, stále fouká, v nárazech má vítr i 70 km/h 💨. Nahoře potkávám asi 5 lidí 👥, naprostá pohoda ✨.
📸 Udělal jsem několik snímků, včetně toho s plechovkou světlého ležáku K1 🍺, však těchto 550 gramů navíc jsem vzal s sebou právě proto, abych vám o svém výletu mohl napsat 📖. Dolů to musím vzít kousek přes Polsko 🇵🇱, protože cesta nahoru byla jednosměrná. Radši bych ani neměl prozrazovat, že jsem si s sebou zapomněl vzít doklady, peníze, ale i platební kartu 💳❌. Já si na to vzpomněl asi po kilometru a už jsem se nechtěl vracet 🚶♂️. Zase jsem ale raději nenechával nic náhodě, a i na těch pár minut jsem si zřídil cestovní pojištění 🛡️, však to bylo za částku, za kterou si běžně kupuji pivo 🍺😅.
🏃♂️ Cesta zpátky utíkala svižně, i když příliš rychle se zase pohybovat nešlo. Něco už způsobovala únava 😩, možná i trochu hlad 🍽️, ale ani terén nebyl pro běh stvořený. Zejména strmá část dolů na Kozích hřbetech, tam jsem se snad potil i po cestě z kopce 💦. Byl jsem mile překvapen, když jsem v těchto končinách zaslechl kukačku 🐦, tu bych asi v těch nadmořských výškách nečekal 🤔. Když jsem sklesal do Špindlerova Mlýna, bylo už po západu Slunce 🌇 a začalo se stmívat 🌙. Naštěstí jsem s sebou měl ještě jednu věc – nabitou čelovku 🔦. Tu jsem nakonec skutečně na poslední 2 kilometry použil, abych nemusel výrazně zpomalovat ⏱️.
📊 A jaká je výsledná bilance? Celková vzdálenost 35,25 km 📏, na kterou jsem potřeboval 5 hodin 45 minut a 45 sekund ⏱️. Průměrné tempo tedy bylo 9:49 min/km. Průměrná tepová frekvence byla 129 tepů/minutu ❤️, přičemž nejvyšší byla 155 tepů/minutu. Dvě hodiny jsem dle hodinek skutečně běžel 🏃♂️, 3,5 hodiny šel 🚶♂️ a 13 minut nedělal nic (tedy ve skutečnosti pořizoval fotografie 📸, vázal tkaničku 👟, oblékal bundu 🧥, vyndával kamínek z boty – to bylo na 9. km, takže přede mnou ještě 2/3 trasy 😅). A víte, co se mi líbí nejvíce? Že jsem vystoupal a sklesal přesně 1603 metrů ⛰️, to je na metr přesně jako je právě nadmořská výška naší nejvyšší hory 🏔️✨.
🍺 Na zotavovnu jsme se vrátil ve 22 hodin ⏰ a byl jsem moc rád, že je ještě otevřená restaurace 🍽️. Lupnul jsem tedy do sebe jednu kofolu 🥤 a tři Krakonoše 🍺 a šel jsem po 22 hodinách „na nohou“ (občas jsem tedy i seděl – za volantem 🚗, na semináři 💼 nebo u baru 🪑) spát, abych byl svěží na další den 😴. O pivu Krakonoš jsem se na semináři od místních dozvěděl, že ho ve svém textu má hudební skupina Tři sestry 🎸, v písničce Krakonošský rokenrol je verš: „Ráno je léčí Krakonoš. Projímadlo hor Krkonoš.“ 🎶 Děkuji za zeptání, u mě vše v pořádku ✅. Případně bych měl výmluvu, že za to může voda z Rennerovy studánky 💧, kterou jsem ochutnal 😄.
💪 Pokud by vás snad zajímalo, nohy mě druhý den nebolely, jako kdyby nikde nebyly… 🦵✨ Až zase vyrazím na nějaký výlet, který bude mít nějakou souvislost s Krkavcem, ozvu se, abyste si mohli připomenout dobu, kdy vycházely pravidelné příběhy o mých zážitcích na Krkavec 📖. Já jsem výlet na Sněžku pojal jako trénink na letošní Beskydskou sedmičku 🏃♂️⛰️, kam se mi podařilo v úterý zaregistrovat ✅. Vzdálenostně i převýšením to byla zhruba třetina toho, co mě čeká na konci srpna 📅. Mimochodem, v roce 2024 jsem s sebou celých 101 km (z Třince přes vrcholky Beskyd až do Frenštátu pod Radhoštěm) nesl plechovku K1 🍺… 😄