19/05/2026
3.den (80km, celkem 1362km celkem na Stezce) 11.etapa, z Halenkova do Rudice. Nejhorší den v na Stezce i v životě 🖤. Ráno jsme s Klárkou zabalily, nasnídaly se a vyrazily. V plánu bylo cca 65km pohodovou cestou, kdy jsme si trasu upravily tak, abychom nejely přes les "čárkované" cesty na mapách. Jen jednu jsme tam nechaly, která byla sice do kopce přes bahno, ale zvládly jsme to hezky.
Hačíka jsem z košíku v lese vyndala. Vesele pobíhal kolem a čekal na nás, když jsme kola táhly. Udělalo se nádherné počasí, výhledy byly dechberoucí. Krávy se spokojeně pásly kolem cest. Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, co se za pár hodin odehraje.
V Horním Lideči byl zajímavý kostel. Klárka s Hačíkem zůstala venku a já šla dovnitř. Byla tam specifická atmosféra. Kostel měl své kouzlo. Pak jsme přijely do Valašských Klobouků, kde jsme si chtěly dát oběd. Restaurace ale byly u silnic, tak jsme si řekly, že pojedeme dál do vesnice Vlachovice. Tam byla hospoda Na Mýtě, kde podle recenzí dobře vařili. Přijely jsme tam, ale díky svátku 8.5. bylo zavřeno.
Tak jsme pokračovaly dál a narazily na sportbar u Zemànků ve Slavičíně. Měli tam sice jen nakládaný hermelín, ale byl strašně dobrý, tak jsem si dala rovnou 2. Hačík seděl v klidu pod stolem. Asi po 45min, kdy jsme se zvedly, že pojedeme, začal zrychleně dýchat. Takhle dýchal většinou po epileptických záchvatech. Tohle bylo ale jiné. Více do břicha a jakoby se mu chtělo zvracet.
Jely jsme směr ubytování, bylo to ještě cca 15km, ale po pár km jsem zastavila a domluvila se s Klárkou, aby jela do ubytování napřed a že s Hačíkem počkám někde v klidu, než přejde to zrychlené dýchání. To ale ani po 15min nepřecházelo. Volala jsem rychle na veterinu, která byla vedle ve vesnici. Paní doktorka říkala, že má zavřeno, ale že je potřeba rentgen, zda nemá vodu v plicích. Doporučila mi veterinu ve Slavičíně. Cca 8km zpět.
Volala jsem tam a paní doktorka říkala, že sice má za 15min zavírat (v 16h), ale že na mě počká. Na elektro-kole jsem řekla, že tam budu za 20 min. To byl jeden z důvodů přechodu z koloběžky na elektro. Abych byla včas u pomoci, pokud bude potřeba. Přijela jsem tam, Hačíka vyndala z koše na zem. Ležel a pořád rychle dýchal. Cca na minutu jsem otočila, abych dala kolo na stranu k lavičce.
Otočila jsem se na něj zpátky a....V tu chvíli se mi zhroutil svět. Nedýchal. Paní doktorka slyšela jak brečím, vyběhla ven. Vzaly jsme ho do ordinace, ale srdce následkem plicního edému selhalo. Říkala, že i kdybych přijela dříve, tak by se to stejně stalo během pár dnů nebo týdnů...
Ticho, beznaděj, bezmoc, smutek, lítost, chaos, vyčerpaní...Seděla jsem před ordinací na lavičce, v košíku jsem měla Hačíka v šíleném černém pytli, 350km od domova. Volala jsem tuhle tragickou zprávu Bohoušovi. Řekl, že sedá do auta a cca za 3.5h přijede a přespí v ubytování a ráno vyrazíme domů.
Čekalo mě ješte 15km do Rudice. Nebyla jsem schopná vůbec jet. Sedla jsem si na louku s pampeliškami a asi hodinu se z toho snažila vzpamatovat. Cca ve 20h jsem dorazila za Klárkou do ubytování, kam během pár minut dorazil i Bohouš. Ptal se, jestli chci jet domů hned. Řekla jsem, že jestli zvládne cestu i zpátky, tak ano. Bohouš mi moc pomohl❤️❤️❤️.
Klárka tam tedy zůstala sama a my jeli domů.
Že tohle může nastat kdykoliv jsme věděli.
Hačík bral 6 prášků denně cca 5 let. Na srdce (nedomykavost mitrální chlopně) a na epilepsii. Záchvaty měl už častěji cca 1x týdně. Nevydržel chodit delší vzdálenosti, aby se nezadýchal. Hodně přibral díky zadržování tekutin v těle. Jezdit na koloběžce/ kole v tašce po Stezce Českem miloval. Na Stezce nikdy záchvat neměl.
Tím že se zdraví zhoršuje bylo vidět každým dnem. Proto jsem chtěla, aby se mnou ještě na Stezku jel... Zemřel tam, kde to měl rád a byla jsem s ním.. Hačík (Liwet Damastro Dombai)🐕 byl výjimečný... Hrdý, láskyplný, odvážný...Díky němu byl život hezčí a děkuji mu za to...❤️.
Zítra ještě dopíši co se dělo, když jsme přijeli kolem půlnoci domů...
