06/07/2023
Den 3. Jíloviště - vyhlídka Lavička
You guys, tak tohle bylo náročný. :D vyrazila jsem pozdě, šla jsem jen kousíček na místo, které jsem si vyhlédla na mapách.cz a tam jsem přespala. V hamace. Udělala jsem si ohýnek, opekla jsem si buřtíka, Buzz mi kousek sežral... Zato pak v noci hlídal, takže se mi nic nestalo. Ale přestože hamaka byla mega pohodlná, tak jsem se vůbec nevyspala. Nevím, jestli to bylo tím, co se dělo v hlavě, nebo tím, že celou noc pršelo a foukalo, nebo tím, že se mi zdály všechny mý noční můry a životní traumátka... Nebo jsem se prostě jen bála zavřít oči a v klidu usnout... Nebo to bylo vším dohromady... Každopádně to bylo náročný.
Ráno zas bylo líp. Ale jestli bude každá noc vypadat takhle, tak asi nikam nejdu :D protože mi to za to nestojí. Asi nejsem taková drsňačka jako jsem si myslela. Jo, dokázala jsem si, že to zvládnu, mám z toho radost, mám zážitek, jasný. Nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní... Ale u sebe doma v postýlce se mi usíná o trošičku líp no.
Hodně nad tou nocí přemýšlím, přestože to je už několik dní zpátky, a říkám si, proč jsem do toho vlastně vůbec šla. Komu jsem co dokazovala, proč jsem se potřebovala (nebo chtěla?) takhle překonávat, jestli mi to za to stálo, čím to bylo, jestli tím momentálním rozpoložením nebo tím, že mám o svůj život enormní strach i v bezpečnějších situacích než byla tahle...
Anyway, moral of the story is: překonávej se, jasný, ale všeho s mírou. Když máš z něčeho fakt hrůzu, tak to nemusíš tlačit za každou cenu. Tohle není soutěž. A mým primárním cílem nebylo se překonávat. Nebo teda, bylo, ale jen trochu a jeste k tomu v jiných věcech.. Není to to, kvůli čemu jsem vyrazila :D
Jaký si to uděláš, takový to máš.
